Miroslava Slámová Procházková je česká scenáristka, textařka a korektorka. Její nejvýznamnější a nejaktuálnější stopou v české kinematografii je autorská spolupráce s předním českým režisérem Bohdanem Slámou.

V roce 2005 se podílela jako spolupracovnice na oceňovaném filmu Štěstí režiséra Bohdana Slámy.

Diviš Marek (1964) patří mezi naše nejuznávanější kameramany. Do roku 1989 studoval Diviš na MFF UK v Praze, ale v roce 1990 přestoupil na FAMU. Studium kamery absolvoval v roce 1997 snímkem Akáty bílé pod režií Bohdana Slámy. Patrně již zde se mezi oběma tvůrci začalo rodit pouto, které později vedlo k tomu, že se Diviš stal Slámovým "dvorním" kameramanem.
Svým osobitým vizuálním stylem dokáže Diviš vykouzlit na jednu stranu krásně poetické a na druhou stranu ale i velmi syrové záběry. Krásným příkladem tohoto umění je film Štěstí, za který Diviš získal Českého lva za nejlepší kameru. Za tento snímek získal ocenění Nejlepší kamera také na Stockholm Film Festivalu. Kromě své práce pro film se Diviš Marek věnuje i pedagogické činnosti, když na FAMU vede semináře Kameramanské oborové projekce, a rovněž semináře Dramatické filmové tvorby.

Jeho poslední natočené filmy jsou Konec světa (2024), Sucho (2024), Krajina ve stínu (2020) a například seriál Nevinné lži (2014).

Ocenění

Český lev

2020 - nominace – Krajina ve stínu (Nejlepší kamera)
2018 – vítězství – Hastrman (Nejlepší kamera)
2017 - nominace – Bába z ledu (Nejlepší kamera)
2012 - nominace – Čtyři slunce (Nejlepší kamera)
2007 - nominace - … a bude hůř (Nejlepší kamera)
2005 - vítězství – Štěstí (Nejlepší kamera)

Ceny české filmové kritiky

2020 – nominace – Krajina ve stínu (Nejlepší audiovizuální počin – kamera)
2012 – nominace – Čtyři slunce (Nejlepší kamera)

Ceny Asociace českých kameramanů (AČK)

2020 – vítězství – Krajina ve stínu (Cena prezidia AČK za kameramansky přínosné filmové dílo)

Mg.A. Jan Novotný (1973) studoval na VŠUP v Praze (atelier Kurta Gebauera), kterou absolvoval v roce 1997. Vystudoval také DAMU (obor televizní a filmová architektura). Zabývá se výtvarnou tvorbou, filmovou architekturou a projekty v oblasti moderního sochařství, environmentální tvorby a krajinářství.

Jako scénograf pracoval například na seriálu Dobré ráno, Brno! (2023) nebo filmech Kobry a užovky (2015), Krajina ve stínu (2020), Poslední závod (2022), Zahradníkův rok (2024).

Ocenění

Český lev

2020 - nominace – Krajina ve stínu (Nejlepší filmová scénografie)
2015 - nominace – Kobry a užovky (Nejlepší filmová scénografie)
2013 - nominace – Rozkoš (Nejlepší filmová scénografie)

Po absolvování SPŠT a Vyšší odborné školy uměleckých řemesel (obor restaurátorství textilu a ruční textilní techniky) působila jako kostýmní výtvarnice na desítkách inscenací v Divadle Na zábradlí, Činoherním studiu v Ústí nad Labem, v Divadle Komedie, Divadle na Vinohradech, Dejvickém divadle, Divadle v Dlouhé či v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Od roku 2002 pravidelně spolupracuje také s Národním divadlem v Praze, a to na činoherních i operních projektech. V současné době tvoří rovněž pro Studio Hrdinů, za jehož inscenaci Kacířské eseje (premiéra 2020) obdržela profesní ocenění za scénografii a výpravu. Od roku 1994 kontinuálně spolupracuje s režisérem Bohdanem Slámou na všech jeho celovečerních filmech. Pro Jana Vejdělka navrhovala kostýmy do snímků Roming (2007) a Václav (2007). Na Slovensku spolupracovala s Jonášem Karáskem na filmech Amnestie (2019), za který získala nominaci na cenu Slnko v sieti, a Invalid (2023). Kostýmní výpravy navrhla také pro snímky Konec světa (2024) a Houpačky (2026). Za filmy Čtyři slunce (2012), Hany (2014) a Bába z ledu (2017) byla nominována na cenu Český lev. Toto prestižní ocenění následně získala za kostýmy k historickému dramatu Krajina ve stínu (2020).

Ocenění, nejlepší kostýmy

Český lev

2020 – vítězství - Krajina ve stínu
2017 - nominace - Bába z ledu
2014 – nominace - Hany

Slnko v sieti

2024 – vítězství - Invalida
2020 – nominace - Amnestie

Dagmar Havlová (1953) se narodila v Brně. Pochází z uměleckého prostředí a vystudovala brněnskou JAMU. Zpočátku byla obsazována zejména do komediálních rolí v produkci Československé televize a objevovala se také v pohádkách. V 80. letech se stala jednou z nejobsazovanějších televizních a filmových hereček. V roce 1997 se provdala za Václava Havla, přerušila uměleckou kariéru a plnila povinnosti první dámy České republiky. Po téměř desetileté odmlce se vrátila na scénu Divadla na Vinohradech v inscenaci Chvíle pravdy. Podílela se také na scénáři celovečerního snímku Houpačky (2026), v němž ztvárnila jednu z hlavních rolí. Mezi její nejznámější historické role patří postavy ve filmech Holky z porcelánu (1974), Holka na zabití (1975), Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992) či v seriálech Cirkus Humberto (1988) a Bylo nás pět (1994). V novější tvorbě se divákům představila v pohádce Šťastný smolař (2012), komediích Vlastníci (2019) a Šťastný nový rok 2: Dobro došli (2021) nebo ve fantasy sérii Vědma (2023). 

Ocenění

Český lev

2019 - nominace – Vlastníci (Nejlepší herečka)
2011 - nominace – Odcházení (Nejlepší herečka)

Zlín Film Festival

2016 – Zlatý střevíček za přínos kinematografii pro děti a mládež

Zuzana Kronerová (1952) se narodila v Martině a pochází ze slavného hereckého rodu. Jejím otcem byl významný slovenský herec Jozef Kroner a matkou herečka Terézie Hurbanová-Kronerová. Na střední škole uvažovala o studiu filologie, pod vlivem rodinného prostředí si však podala přihlášku na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Zde nejprve zvolila obor dramaturgie, nakonec se ale rozhodla vystudovat herectví. Jejím prvním profesním působištěm se v roce 1974 stalo Divadlo pro děti a mládež v Trnavě. V televizi se prosadila velmi záhy, již během studií účinkovala v řadě inscenací. Nepatří k herečkám, které diváky oslovují prvoplánovým půvabem, publikum si získává především silou své osobnosti. Ze svých profesních počátků si nejvíce cení pohádky Vymenená princezná, kde si zahrála po boku svého otce. Tuto rodinnou spolupráci si zopakovala například v televizní komedii Mišo (1979). Objevila se také v Jakubiskově snímku Nevera po slovensky (1980), v komedii Ženský zákon (1987) nebo v seriálu Vivat Beňovský!
V roce 1979 přešla na bratislavskou Novou scénu a hostovala rovněž ve Slovenském národním divadle. Od založení Divadla Astorka Korzo '90 je jeho stálou členkou; výrazné role zde ztvárnila v inscenacích Rómeo a Júlia, Tichý dom nebo Pred odchodom na odpočinok. Ačkoliv se po rozdělení Československa produkce slovenské původní televizní tvorby výrazně snížila, Zuzana Kronerová začala od poloviny 90. let pravidelně hrát v českých filmech. Výrazné vedlejší role ztvárnila ve snímcích Lea (1996), Pupendo (2003), Štěstí (2005) či Václav (2007). Ve filmu Venkovský učitel (2008) zosobnila matku hlavního hrdiny a za výkon ve snímku Divoké včely (2001) obdržela svého prvního Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Mimořádný divácký i kritický úspěch jí přinesla titulní úloha ovdovělé Hany v dramatu Bohdana Slámy Bába z ledu (2017), za kterou získala druhého Českého lva, tentokrát za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Dále se objevila ve filmech Chata na prodej (2018), Krajina ve stínu (2020) či Zbožňovaný (2021). Na Slovensku i v České republice je dlouhodobě považována za jednu z nejvýznamnějších charakterových hereček své generace.

Tereza Ramba (1989) patří k našim nejobsazovanějším filmovým a televizním herečkám. Studovala pražskou Státní konzervatoř, kterou v pátém ročníku, po úspěšném složení maturity, předčasně ukončila. Před kamerou debutovala v roce 2006 v teenagerské komedii Rafťáci. Od té doby ztvárnila bezmála čtyřicet rolí v celovečerních snímcích a seriálech, včetně zahraničních projektů, jako jsou Borgia (2013), Pohřešovaný (2012) nebo kanadský seriál Clay's P.O.V. (2014).
V poslední době se divákům představila například v minisérii Docent (2023, 2024, 2026) a v úspěšných celovečerních filmech Vlastníci (2019), 3Bobule (2020), Zápisník alkoholičky (2024) či v rodinném snímku Cukrkandl (2025).

Ocenění

Český lev

2024 - nominace – Zápisník alkoholičky (Nejlepší herečka)
2019 - vítězství – Vlastníci (Nejlepší herečka)
2017 – nominace – Po strništi bos (Nejlepší herečka)
2015 – nominace – Laputa (Nejlepší herečka)
2009 - nominace – Zemský ráj to napohled (Nejlepší vedlejší herečka)

Ceny české filmové kritiky

2019 – vítězství – Vlastníci (Nejlepší herečka)

JJiří Lábus (1950) patří k nejvýraznějším českým hercům své generace. Toužil být hercem odmalička. Vystudoval Divadelní fakultu AMU (DAMU) a ihned poté se začal objevovat ve filmu a v televizi, často v záporných či excentrických rolích. Takový byl jeho Eda ve snímku Zatykač na královnu (1973) nebo brusič Petr ve filmu Páni kluci (1975). Přestože šlo vesměs o rozsahem malé úlohy, Lábus na sebe upozornil výrazným komediálním talentem, což vyvrcholilo v televizním seriálu Arabela (1980), kde ztvárnil ikonickou roli čaroděje Rumburaka.
V průběhu osmdesátých let se zapsal do paměti diváků jako součást komické dvojice s Oldřichem Kaiserem v populárním televizním pořadu Možná přijde i kouzelník (1982). U dětského publika si získal sympatie namluvením plyšové postavy Jů v pořadu Studio Kamarád (1980). Devadesátá léta přinesla Jiřímu Lábusovi rozmanitější příležitosti. Za zmínku stojí jeho role ve snímcích Spiklenci slasti (1996), Zapomenuté světlo (1996) nebo pohádce Lotrando a Zubejda (1997).
Významnou stopu zanechal Lábus v dabingu. Jeho široký hlasový rejstřík nabídl režisérům netušené možnosti. Svérázným způsobem namluvil postavu armádního rozhlasu v seriálu MASH, pravidelně dabuje britského komika Rowana Atkinsona a pro české diváky je jeho hlas neodmyslitelně spjat s postavou Marge v animovaném seriálu Simpsonovi.
Filmoví tvůrci ho i nadále obsazují do rolí, které jsou sice menší rozsahem, ale vyžadují precizní charakterové ztvárnění. V poslední době se představil ve filmech Myši patří do nebe (2021), Zahradníkův rok (2024), Neporazitelní (2025) či v rodinném snímku Cukrkandl (2025). Na televizních obrazovkách se objevil například v seriálech Dobré ráno, Brno! (2023–2024) nebo v animovaném projektu Jezevec Chrujda (2022–2025).

Alena Mihulová (1965) se narodila v Brně. Již na základní škole navštěvovala dramatický kroužek a během středoškolských studií na ekonomické škole vystupovala v pražském amatérském souboru Anebdivadlo. V sedmnácti letech úspěšně prošla konkurzem na hlavní roli ve filmu Sestřičky (1983) režiséra Karla Kachyni. V roce 1992 absolvovala obor činoherní herectví na Divadelní fakultě JAMU v Brně. S Karlem Kachyňou natočila celkem čtyři snímky: vedle svého debutu také Smrt krásných srnců (1986), Městem chodí Mikuláš (1993) a Kráva (1994). Mezi její další významné filmové role patří postavy ve snímcích Lidice (2011), Domácí péče (2015), Bába z ledu (2017) či Atlas ptáků (2021). Bohaté uplatnění nachází rovněž v televizní tvorbě, například v seriálech Okresní přebor (2010), Případ pro exorcistu (2015), Trapný padesátky (2017), Ohnivý kuře (2017–2018), Hvězdy nad hlavou (2021) nebo ZOO Nové začátky (2025).

Jiří Rendl (1982) debutoval před filmovou kamerou v roce 2010 v polodokumentárním thrilleru PIKO. Mezi jeho výrazné filmové role patří asistent režie ve snímku Ztraceni v Mnichově (2015), lékař v životopisném dramatu Šarlatán (2020), Ondřej ve filmu Modelář (2020) a především postava Jana Haluzy v životopisném dramatu Zátopek (2021). Účinkoval také ve snímcích Přišla v noci (2023), Konec světa (2024) či Moře na dvoře (2025). Na televizních obrazovkách se objevil v řadě seriálů, mezi které patří například Štěstíčku naproti (2025), Děcko (2025) a Metoda Markovič: Straka (2026). Vedle herectví se úspěšně věnuje dokumentární tvorbě, režii a produkci reklamních spotů i hudebních videoklipů. Je aktivní také na hudební scéně jako zpěvák, kytarista a bubeník.